Smart Brno? Chytrá čtvrť a modulární technologie

Technologie jsou připraveny, jsou připravena města? Přinášíme první díl z nového seriálu o městech, která plánují zapojovat smart technologie do chodu města. Budeme pátrat po tom, jak daleko jsou města na prahu éry, v níž se Průmysl 4.0, Internet of Things, umělá inteligence nebo high-performance computing stávají už ne bájnou vizí, ale realitou každého dne. Začínáme, možná trochu symbolicky, v Brně. Městě, které nezakrývá ambici stát se středoevropským Sillicon Valley. Regionem IT talentů, dravých start-upů, sídlem poboček předních globálních firem. Moravská metropole chce věřit, že velký počet absolventů inženýrských oborů skutečně zůstane v Brně. Že tu vzniknou další projekty jako Kiwi, Y Soft, Phonexia nebo Kentico. Jak daleko je od představ ke skutečnosti, na to jsme se ptali Jaroslava Kacera, náměstka primátora pro oblast Smart City, strategie města, informatiky a elektronizace úřadu.

Dva roky vedete v Brně oblast Smart City. Kam se za tu dobu město posunulo, co vy osobně vnímáte jako největší úspěchy?

Prvním je městská identita Brno iD. Na rozdíl od ostatních měst nechceme jen tvrdit, že chceme být jako Estonsko, ale skutečně jsme udělali elektronickou identitu občana. Využívá ji víc než 60 000 Brňanů, kteří skrze ni řeší nákupy jízdenek na MHD, platí přes ni odpady, rezervují si turistické karty, zapojují se do chodu města hlasováním. Pokud se to podaří a legislativně dotáhnout, už brzy by mělo být možné platit pomocí karty pokuty za parkování. Druhým projektem je zpřístupnění dat veřejnosti. Spustili jsme poměrně robustní datový portál, který je k dispozici každému. Občané, studenti, firmy si z něj mohou tahat důležité informace o městě. Třetím je pak projekt tzv. chytré čtvrti Špitálka, která má být demonstračním projektem toho, jak chce město postupovat při nové výstavbě.

Jaké plány město se Špitálkou má?

Chceme chytrou čtvrť. Jakýsi živý showroom možností urbanismu, architektury, šetrného životního stylu a technologií uvedený do praxe. Ale zároveň také místo, které nebude pustým ostrůvkem uprostřed moře, ale bude napojené na okolní infrastrukturu. Chceme demonstrovat, že i v bývalém brownfieldu, v postindustriální zóně, může vzniknout kvalitní architektura, která bude splňovat všechny funkce bydlení, zaměstnání, obchodní sítě. Zároveň chceme využít co nejvíce moderních technologií včetně navázání na sousední teplárnu. Otestovat technologie a produkty v praxi tak, aby mohly být příkladem pro developery a daly se šířit po celém městě. Protože z mého pohledu je koncept smart city či smart building především o developerech. Ti musí vidět v první řadě, že chytré technologie dávají smysl a nejsou zbytečný náklad. A zároveň, jak je uvést do každodenní praxe.

Jak je na tom město v oblasti internetu věcí, která je na západě už běžnou součástí měst?

Existuje část pilotních technologií, které na IoT běží, ať už jsou to senzory v rámci parkování na Rooseveltově a podobně. Akorát myslím, že ta otázka není o tom, jestli je potřeba využívat IoT, ale spíš o tom nadefinovat si co skutečně potřebujeme, abychom měli ve městě integrační platformu a data bychom mohli sbírat z různých technologií. Nejenom v rámci toho pásma, které je 868 přesně definované nebo i o té slabší technologii. Nebo i nově i v rámci 5,4 GHz, což je rezervované pásmo pro komunikaci aut s infrastrukturou, to je třeba jeden z  pilotních projektů na národní úrovni, kde je projekt Seeroads. Ale není to jen o tom, abychom sbírali data, nakoupili co nejvíc krabiček. My především musíme vědět, jak s daty naložit. Vždycky to musí mít nějaké využití a aspoň si to provázat s jednotlivými vrstvami a dávat to dohromady, protože samo o sobě je to nákladné, protože data se musí i někde ukládat. Za mě řeknu jednu věc, která se možná nebude líbit. Měli bychom vyvinout co největší tlak na Evropskou unii, aby připravila jednotnou vyhlášku, díky níž by mobilní operátoři poskytovali anonymizovaná data pro potřeby města a jejich plánování zdarma. A to by nahradilo mnoho senzorů.

Co podle vás brání rychlejšímu zavádění technologií do města?

Než začnete realizovat, musíte mít připravenou infrastrukturu na pozadí. Vědět, kam chceme dojít a proč tam chceme dojít. Základem našeho vnímání smart technologií je UX. User experience. Nechceme nakoupit a testovat všechny technologie, které kolem nás jsou, ale znát potřeby dnešních Brňanů. A pak zavádět podle priorit ty, které jsou pro nás nejdůležitější. A pak jsou tu samozřejmě obecné věci – legislativa, procesy, malá nebo složitá komunikace mezi subjekty. Když si vezmu příklad Brno iD, chybí mi podpora z národní úrovně. Na jedné straně všichni voláme po elektronických občankách, které budou něco umět. Ale na druhé straně strašně těžko žádáme o přístup k registrům. Mně osobně také chybí spolupráce a „sharování know-how“ u měst podobných velikostí. Jedno město něco vyvíjí, ale už to nenabídne dál.

Brno je známé díky technickým oborům, ať už jde o akademickou sféru nebo o firmy, které tu mají své sídlo. Jak je složité s nimi navazovat spolupráce a zapojovat je do dění města?

Snažíme se s těmi nejvýznamnějšími subjekty spolupracovat. Vytvořili jsme městský ekosystém lidí, těchto lidí se ptáme na jednotlivé projekty a snažíme se je zapojit do každodenního chodu města. Dáváme jim data, informace a očekáváme vlastní představy o dalších krocích. Za mě se to daří, ale pořád jsme úplně na začátku. Aby všechny instituce dýchaly společně městem, to ještě není, ale snad se to podaří. Znovu mi tady chybí ještě větší propojení na národní úroveň. Například něco jako institut pre-commercial public procurement.

Která města byste mohl označit za příklad pokročilých smart technologií?

Mám rád města, která systém smart city stavějí modulárně. Tedy nezávisle na jedné firmě nebo jednom řešení. A tak, aby technologie šlo kdykoli rozšířit. Nabízí se třeba srovnání se stavebnicí lega. Kostička se vymění, ale celý systém bude fungovat a je jedno, kdo je tím dodavatelem. Co se týká digitální veřejné správy, tak je to Estonsko. Co se týče územního plánování, tak se můžeme bavit o Kodani, o Rotterdamu i nedalekém Grazu. V oblasti rozumného managementu a odpadového hospodářství jsou pro mě i město inspirací třeba severské země. Kupříkladu Stockholm, který chytře využívá bioplynové stanice pro pohon MHD.

V jakém stádiu je v současnosti projekt hyperloop, ke kterému se Brno v loňském roce přihlásilo?

Hyperloop se stává realitou podle toho, kolik měst a států podepisuje smlouvy a memoranda s nejrůznějšími společnostmi, které se kolem té technologie hyperloop pohybují. My jsme ve stadiu, že chystáme finální smluvní vztah pro studii proveditelnosti, který by měl zahrnovat tři klíčové subjekty. Město, kraj a společnost HTT (Hyperloop transportation technology). Ti by měli připravit studii proveditelnosti na spojení velkých metropolí a primárně jsme pro variantu Praha – Brno – Vídeň – Bratislava. Tak, abychom zjistili, že tohle může být zajímavé. Pokud se to podaří, tak tato smlouva již půjde do záříjového zastupitelstva. Cílem přitom není jen, aby město Brno bylo na mapě toho budoucího spojení hyperloop, ale také, abychom do technologie zapojili náš podnikatelský, vědecký či akademický potenciál.

V loňském roce Brno schválilo vizi a strategii pod názvem Brno 2050. Co jsou hlavní výzvy města pro budoucnost?

Mělo by zůstat městem, kde se dobře žije, kde se dá najít zaměstnání a realizovat volnočasové aktivity. Aby město mohlo být stále dynamické a schopné přilákat talenty, měl by se zvednout počet obyvatel. K tomu zase potřebujeme řádově lepší dopravní dostupnost. A pak samozřejmě udržet a vylepšovat náš inovativní potenciál. Od univerzit počínaje až po průmysl s vyšší přidanou hodnotou.