Architektura

Ronaldo, řekni proč. Proč Blízký východ?

Tu otázku jste nemohli minout. Proč? Proč Ronaldo nebo Neymar vybrali ze všech nabídek právě tu ze Saúdské Arábie? Proč, když mohou kamkoli jinam?
Z evropského pohledu je zkratka jednoduchá – jde přece jen o peníze. Ale pro nás, kteří v arabském světě už léta úspěšně rozvíjíme byznys, má odpověď mnohem více rovin. Mnohem více souvislostí a pozoruhodných příběhů, které se odehrávají za celým rozmachem tohoto úžasně bláznivého regionu.

Až mi začalo připadat škoda se o své více než desetileté zkušenosti s podnikáním, životem, vztahy a technologiemi v regionu Blízkého východu či obecně arabského světa nepodělit.

Nebudu na ni odpovídat jen dnes – protože tohle je jen první ze seriálu newsletterů SMARTEAST, které se zaměřují na svět, který my Evropané trochu zkratkovitě, či šablonovitě, nazýváme Blízkým východem.

Pokud vás tohle téma zajímá, dejte prosím follow.

Nebudu na ni odpovídat ani já sám. V současnosti má naše společnost ELKO EP či INELS hned několik poboček v celém regionu. Působíme v Saúdské Arábii, Spojených arabských emirátech, Kuvajtu, Kataru, Egyptě. Spolupracujeme s desítkami místních konzultantů i Čechy, kteří se rozhodli v regionu zůstat. Ti všichni dostanou prostor vám umožnit nahlédnout pod pokličku regionu, který se snaží být tím nejchytřejším a nejvíc smart na světě.

Nestačí mu být smart, ani smarter. Ale touží být smartest.

A ta touha po dokonalosti nás vede zpátky k příběhu Ronalda. Portugalského fenoménu, který překročil hranice sportu a je možná nejvlivnějším influencerem a popkulturní ikonou současného světa.

Proč tedy, Ronaldo? Nevím. Pokusím se tedy odpověď tím, co fascinuje mě.

Ten region není takový, jako byl před deseti lety. Ani zdaleka. Pryč jsou zlatokopové, kteří vám slibovali modré z nebe a jejichž firmy mizely. Když jsme začínali dělat na Blízkém Východě byznys, připomínalo to Klondike. Dnes jsou tu etablované firmy, globální konkurence, standardní procesy. Zažili jsme si tu neuvěřitelné historky, utratili desetitisíce za večeře s hochštaplery, prohráli tendry. Ale vydrželi jsme a díky tomu máme respekt. A náskok.

Dubaj ukázala směr. Dnes je Dubaj nebo Abú Dhabí globálním meeting pointem, kde si podávají ruce Arabové, Američané, Evropané, Asiaté. Je důležité tu být vidět, ale reálné zakázky se už dělají jinde. V Rijádu, v Dauhá, v Kuvajt City, v Džiddě, v Maskatu. Vznikají města ve městech, během roku se změní k nepoznání, což mě jako milovníka nových technologií, nikdy nepřestane fascinovat.

Slovo „smart“ je v České republice směšné. Máme ho spojeno s úředníky, dotacemi. Šustí papírem. Všechno, co děláme, je naprosto nekonečné. Co tady trvá tři roky debat, v oblasti Blízkého východu za půl roku reálně stojí a funguje. Doprava, stavby, hotely. Ale pozor! I tady už si přitom sakra dávají záležet na tom, aby projekty byly „udržitelné“ a neřešila se jen stavba, ale také maintenance. I v tom se celý region neskutečně vyšvihnul vpřed.

Úcta a respekt. Když dokážete, že něco umíte a držíte slovo, vstoupíte do úplně jiného „klubu“. Dveře se vám otevírají samy. Je to level, který časem nemizí, nestárne. Možná i tady je touha Ronalda nestát se „starým“ a „nepotřebným“ a být převálcovaný „mladým“ a „hodnotnějším“. Když jste v srdcích místních lidí, respekt nekončí společně s vaším zenitem produktivity. Starší, zkušenější a prověřenější jsou ti, za kým se chodí pro rady.

Je to region plný neuvěřitelných krás. Jasně, na první pohled si představíme poušť a duny. Ale kdo skutečně projel například Saúdskou Arábii, ví, že místní moře patří mezi nejkrásnější na světě.

Nebuďme takoví, co nám vadí u jiných. Sebestřední, namyšlení, přezírající. Protože nejsou to jen ropa a peníze, co tento region dělá fascinující a inspirující. Jsou to lidé, drajv, technologie a krásy, které jsme my ještě neobjevili.

Tak za čtrnáct dní o tom, kolikrát a čím konkrétně jsme si tady namleli ústa.

Jiří Konečný, majitel a zakladatel ELKO EP a INELS.