Omán je úplně jiný než zbytek ‚Gulfu‘

Pravda je ale taková, že každá země ‚Gulfu‘ je naprostý originál.
S odlišným stylem života a zvyklostmi.
Se svými vlastními pravidly byznysu.

Rozhodně to není tak, že pokud v jedné zemi uspějete, otevře vám to dveře do celého regionu.
Jasně, Dubaj je stále tak trochu showroom, do něhož se jezdí inspirovat ostatní. A taky „párty“ město, kde jezdí nejen mladí, utratit peníze.
Ale být jen tady vám rozhodně nestačí, pokud myslíte obchod v regionu vážně.
Každou zemi musíte otevírat obezřetně a zvlášť.
S velkým respektem k jejím odlišnostem.
To už teď víme.

Naposledy jsem se měl možnost o tom přesvědčit v minulém týdnu, kdy jsem navštívil Omán.
Konkrétně výstavu Home and Building Expo, města a také desítky hotelů, kde bychom rádi v brzké budoucnosti pomohli s automatizaci.

Sultanát, který leží na jihovýchodním okraji Arabského poloostrova. Jen pro představu – protože na mapách má Omán tendenci působit jako poměrně malá část celého regionu – rozlohu má velmi podobnou jako Itálie. Tedy obrovský kus země, který z jednoho konce na druhý sotva přejedete pod deset hodin.

Už to dělá byznys v této zemi o poznání složitější než v Emirátech, které jsou třikrát menší, ale dvakrát početnější, a kde se celý život točí kolem pulzujících a bláznivých metropolí.

Omán má výrazně klidnější tempo.
Maskatem bez problémů projedete ráno i večer.
Dálnice jsou široké a poloprázdné.
Byznys je rozvážnější.
Lidé jsou pohodovější.
Místních je více.

Žádné předhánění, oázy a klid

Developeři se tu nepředhání, kdo postaví vyšší mrakodrap, protože si metropole hlídá, aby žádná z budov nepřekročila deset pater a nenarušila tak panorama města. Výjimky se přitom nedávají ani hotelům.

Přitom je Omán v mnoha ohledech turisticky atraktivnější než jeho sousedé. Najdete tu nejen pláže, ale také hory (ta nejvyšší má přes 3 000 nadmořských metrů) a hlavně zelené oblasti s divukrásnými vodopády a tyrkysovou vodou.

Místní města nejsou tak kosmopolitní jako jinde. Na každém kroku potkáváte lokály. Místní lidi, kteří hrdě nosí dišdašu s typickou ománskou čapkou. Méně je tu také expatů, podnikatelů, ale také námezdních dělníků.

Ale zpátky do naší branže a našim příležitostem. Za třicet let v oboru jsem už trochu postižený, proto nejdříve koukám po zásuvkách, vypínačích, kabelech a elektroinstalaci.

A vidím British standard, který je i základem ománské elektroinstalace – pozůstatek Britského impéria – stejně tak, jako v ostatních zemích GCC. V samotných instalacích je pak změť výrobků z Evropy i Asie. Ale to, co tady chybí, a kvůli čemu jsme sem přijeli my, je automatizace.

Když jsme ukazovali, co umí náš hotelový retrofit a jak jednoduché je ho vyměnit a především provozovat, ostatní produktové řady jsme téměř nemuseli představovat. Poptávka hotelů je mimořádná a jen my jsme jich za pár dnů stihli opravdu velký počet.

Teď jde jen o to, zda ústní domluva bude platit. Protože pokud jsou si země Blízkého Východu skutečně v něčem podobné, pak je to v onom dráždivém a pro nás tak těžko uchopitelném ‚prvku náhody‘, která dokáže byznysové dohody měnit z minuty na minutu.