Na jezeře Como aneb Jak jsem zjistil, že zónové ovládání topení je nutnost

V jedné z nich jsme si pronajali malý, ale velmi útulný, vesnický domek, který byl sice zařízen skromně, ale jak bývá u Italů zvykem velmi elegantně.

Jelikož jsme si z dostupné nabídky ubytování nemohli vybrat, a taky jsme trochu vyčkávali, jaké bude počasí (měsíc březen je v těchto končinách docela nevyzpytatelný),  objednávali jsme ubytování přes Airbnb až ráno před odletem a měli jsme trochu strach, zda bude dům dobře vytopen. Měli jsme štěstí, jelikož dům pronajímala agentura a slíbili nám, že tam někoho pošlou, aby topení zapnul.

Na ubytování jsme dorazili pozdě večer, a i když se nedá říci, že v domě bylo super teplo, nebyla v něm ani úplná zima, takže v papučích, mikinách a se sklenkou italského červeného se v něm dalo vegetovat. Ráno jsme vyrazili na celodenní výlet, a když jsme se vrátili do vily, čekalo nás nepříjemné překvapení. Vevnitř byla kosa a baterie studené, jak psí čumák.

Kontaktovali jsme tudíž agenturu a dostali velmi rychlou, ale suchou odpověď, že termostat se nachází nad klavírem a tam, že si můžeme nastavit, teplotu, jak bude potřeba. Hláška na termostatu, která na úvodní obrazovce vyzývala ke kontaktování technické podpory nevěštila nic dobrého a – i když jsme číslo na technickou podporu na samotném kotli našli – bylo nám jasné, že v 9 večer se asi Italům nedovoláme a že nás na rozdíl od nich nečeká dolce vita večer.

Bez topení není dolce vita

Vzhledem k tomu, že se regulací topení profesně zabývám a i žena má s obsluhou plynových kotlů určité zkušenosti, rozhodli jsme se (v půlce láhve Barola), že se pokusíme topení vyléčit samostatně. Ryba smrdí od hlavy, a nefunkční topení od kotle, takže jsme si na internetu stáhli manuál a začali studovat chybové hlášky. Brzy jsme přišli na to, že na vině je nízký tlak v kotli. Z toho zjištění jsme měli velkou radost, takže jsme dorazili víno a našli příslušné hejblátko pro dopuštění vody. Jeho otočením jsme topný systém natlakovali na potřebnou úroveň a kotel se ihned dal do kupy.

To samé se bohužel nedalo říci o termostatu, který vyžadoval přenastavení teplotních režimů a okruhů. Naštěstí, hoši z instalační firmy nechali heslo pro vstup do programovacího menu v základním nastavení bez hesla, takže jsem měl možnost si s termostatem pohrát.

Nastavení se ukázalo jako velmi jednoduché, jelikož celý dům (4 místnosti) byl vybaven pouze 1 termostatem a ventily jednotlivých baterií v místnostech se regulovali pomocí obyčejných manuálních termohlavic. Vzhledem k těmto omezeným možnostem jsem nastavil celý dům jako jednu topnou zónu, zvolil manuální ovládání a nastavil jsem na termostatu 26 stupňů.

Termohlavice v jednotlivých místnostech jsem poté natočil na pětku, takže vzápětí začali příjemně hřát a my jsme se, sice ještě stále ve studeném domě, ale s pocitem, že do rána neumrzneme a jací jsme machři, že jsme topení samostatně opravili, spokojeně ulehli ke spánků.

Mysleli jsem si, že tímto jsou naše peripetie z topením u konce, ale opak byl pravdou. Uprostřed noci, když se mi zrovna zdálo, že se sluním někde na pláži, se mnou třepe žena, že je jí straně vedro a že má hlavu, jak balón. První jsem se lekl, aby to nebylo z toho vína, ale pak jsem také rychle zalapal po dechu. Naše ložnice byla přetopená, jak hotelový pokoj na Uralu a na baterii by se dala smažit vajíčka. Hned mi bylo jasné, v čem je zakopaný pes. V jednotlivých místnostech totiž chybělo jak měření, tak jakákoliv automatická regulace teploty. V obyváku, ve kterém se jediný termostat s příslušným teplotním čidlem nacházel a ve kterém navíc táhlo od podlahy bylo samozřejmě s teplotou vše v pořádku. Zato v malých ložnicích ve druhém patře bylo vše naopak. Nedalo se nic dělat. Musel jsem ručně hlavice přivřít zase zpět hezky do minima a obě ložnice s napůl uvařenou ženou a dětmi šel pořádně vyvětrat.

Ráno nebylo moudřejší večera

Ráno, po napůl probdělé noci jsem hned začal analyzovat, jak bych regulaci topení vyřešil na dnes již dostupném multizónovém ovládání (iNELS Wireless). Multizonální termostat (RFTC-4) umožňuje k jednou termostatu připojit až 8 topných okruhů. V daném případě by úplně stačili 4. Do pokojů by pak stačilo přidat 4 bezdrátové termohlavice, které měří teplotu v jednotlivých místnostech a sami ovládají ventil baterie. Takové termostaty mají navíc umožněn vzdálený přístup přes aplikaci či cloud, takže jsou velmi vhodné pro takové sdílené bydlení. Agentura, či vlastník nemovitosti může s pomocí takového termostatu aktivovat potřebnou teplotu vzdáleně a navíc s pomocí chybového hlášení hned vidí, že je s topením něco v nepořádku, když zóny netopí na požadovanou teplotu.

Přitom řešení existuje a je tak jednoduché: https://inels-wireless.com/cs/blog-cz

Takže z poslední dovolené jsme si kromě krásných fotek a vzpomínek odvezli zkušenost, že bez kvalitního zónového vytápění, už ani ránu. Doma ho samozřejmě máme, ale hned jej (konkrétně tu bezdrátovou verzi) jedu instalovat i na přímotopy na chatu.