Architektura

Jak dobýt bhútánskou banku nebo pákistánskou pětihvězdu?

Jiří Konečný je muž, jehož kariéra připomíná americké podnikatelské pohádky dnešních gigantů ze Silicon Valley. Začínal v garáži svého otce, kde mu už jako malý kluk pomáhal montovat elektroinstalaci do aut. Po vojně nastoupil do elektrofirmy a v roce 1993 uvedl na trh vlastní spínací výkonový blok. Ve stejném roce založil v Holešově společnost ELKO EP, která má dnes 240 zaměstnanců, pobočky v 17 zemích světa a exportuje do 70 států. Od klasických relé produktů až po inteligentní elektroinstalace, v nichž je druhou největší firmou v Evropě.

Před nedávnem získala ocenění Globální exportér roku, a jak majitel firmy z 12tisícového města nedaleko Kroměříže naznačuje, ani pětihvězdičkové hotely v Dubaji, komplexy na Mallorce, chytré domy v Indii nebo osvětlení nejslavnější budovy v Bhútánu nejsou konečnou stanicí. Aby ne, málokterému oboru se věští taková perspektiva – jako celému segmentu inteligentního bydlení.

Na které projekty v současné době vidíte?

Máme podepsaný pětihvězdičkový hotel v pákistánském Islámábádu, což je velká výzva, protože tam celý trh s inteligentními elektroinstalacemi v podstatě teprve začíná. Nedávno jsme dokončili bhútánskou banku a máme před sebou mnoho projektů v Indii. Tam platí, že co projekt, to unikátní lokalita, protože v celé zemi stále chybí střední vrstva, proto se projekty dělají víceméně pro 15 % nejbohatších – a typicky jde o restaurace, hotely nebo kasina. Samozřejmě, 15 % v Indii je více než 150 milionů lidí, proto je ten trh neskutečně perspektivní.

Čím to, že se vám podařilo uspět v regionu Středního východu?

Vsadili jsme na dobré místní lidi, máme tu skutečně aktivní pobočku a podařilo se nám zaujmout už prvními referencemi. Dnes už díky tomu můžeme potenciálním klientům ukázat konkrétní projekty a konkrétní čísla, ne jen brožury nebo videa. To je velká výhoda. A pak je to dynamika celého trhu – takový počet staveb těžko jinde najdete.

Co je pro vás důležitější, čísla nebo dobrá reference?

Samozřejmě čísla. Ty nás živí, pomáhají nám investovat další velké prostředky do vývoje nových produktů a zdokonalování těch stávajících. Na druhou stranu jsem povahou dobrodruh a považuju si toho, že se nám podařilo proniknout na trhy, kam moc českých firem nevkročilo. Ať už jde o už zmiňovaný Bhútán, Pákistán nebo třeba země v jihovýchodní Asii.

Které z vašich poboček fungují nejlépe?

Velmi úspěšní jsme v těch, kde jsme zavedení už mnoho let. Slovensko, Maďarsko, Polsko, Rusko. Máme tu stabilní síť partnerů, kteří nám přinášejí projekty. Nicméně, v blízké době vidím větší potenciál v nových zemích. Hlavně je to Střední nebo Dálný východ- Saúdská Arábie, Kuvajt, Katar, Jordánsko, Indie. Tady také trávím podstatnou část svého pracovního času. Dobře jsme měli rozjetý Írán, nicméně teď díky sankcím a vztahu Íránu s ostatními zeměmi je to složité. Právě dneska přijede náš kolega z Íránu, který mi včera psal, že měna devalvovala a směnárny jsou prakticky zavřené, protože stát se snaží aspoň prodejem těchto valut zajistit životaschopnost země.

Nenarážíte se svými řešeními v daných zemích na kulturní nebo sociální rozdíly?

Samozřejmě. Evropa a vůbec západní země jdou ve vývoji takovým pozvolnějším tempem. Díky tomu si lidé na technologie zvykají postupně, sžívají se s nimi a každou další novinku jsou schopni lépe vyhodnocovat. Na Východě je mnoho věcí skokových. Některé země jsou díky ropě, plynu nebo dalším nerostným surovinám mimořádně bohaté. Dnes už všichni mají možnost cestovat nebo sledovat internet a obvykle jsou obrovští blázni do všech nových technologií. Ale když dám příklad na mobilním telefonu iPhone X, průměrný Evropan je schopen využít zhruba 90 % funkcí, zatímco lidé z tohoto regionu přibližně 40 %. Na to narážíme i u inteligentních elektroinstalací. Říkáme, tady vám to šetří, tady vám to přináší komfort, tady to umí sbírat a vyhodnocovat data. Ale je zajímá většinou jen jeden rozměr a spíš jsou uhranutí tou technologií jako celkem.