Lidé
Technologie
Boj o síť pro IoT: která z českých platforem je nejdál?
Vzpomínáte na časy, kdy jste se přes vytáčené připojení poprvé dostali na internet? Po skřípavých zvucích z telefonní linky jste se ocitli na stránkách Tiscali, Atlas nebo Seznam a přátelům jste poslali svůj první e-mail. Tato scénka se odehrála ve většině českých domácnosti před nějakými dvaadvaceti lety. O deset roků později umožnil internet každému z nás převzít část role tradičních médií. Každý najednou mohl sdělit světu, co si o něm myslí, sám „vysílat“, nejen „přijímat“. Vznikl Facebook, Youtube a Twitter, ke kterým se pak přidaly Linkedin, Pinterest či Instagram. Dnes se budeme bavit o revoluci, která naplno zuří právě teď. Fenoménu Internet of Things (IoT), česky internetu věcí.
A stejně jako v předchozích případech by bylo pošetilé si myslet, že této vlně bude možné uniknout. Vítr do plachet totiž foukají největší světové firmy, přední světoví výrobci elektroniky, urbanisté plánující chytrá města, humanitní vědci řešící koncept trvale udržitelného rozvoje budoucnosti i samotní lidé, kteří hledají prostor pro úspory a komfort ve svém podnikání či v domácnosti.
Následující řádky však nebudou primárně o věcech, které mají svoji IP adresu – jako je televize, lednička nebo termostat. Ale zejména o speciálních datových komunikačních sítích, jež umožňují vytváření datových sítí ze senzorů a čidel. Tedy zařízeních, které obvykle nepotřebují žádné velké zdroje elektrické energie a posílají spíše malé objemy dat na lokální cloud. Server je pak zpřístupňuje dále koncovým uživatelům, například pomocí webových stránek nebo mobilní aplikace. Typickým příkladem může být systém odečtu elektřiny, vody, tepla, kdy komunikační modul automaticky posílá aktuální stav v předem určený čas. Cílem je bezdrátová komunikace a zároveň minimalistické napájení baterií, jež budou schopny vydržet několik let.
Pro internet věcí byl proto vyvinut nový typ sítě LPWAN (Low Power Wide Area Network), která umožňuje přenášet malé množství dat mezi zařízením i na velké vzdálenosti. Senzory nemají IP adresu, ale pouze jednoznačný identifikátor. V České republice jsou nejdále tři protokoly – Sigfox, který využívá infrastrukturu sítě T-Mobile; LoRa, již používají České Radiokomunikace a technologie NB-IoT (NarrowBand IoT), za níž stojí O2 společně s Vodafonem.
Právě ta je podle Jiřího Konečného dnes nejdál. „V rámci námi vyvíjeného iNELS Air jsme vsadili na NB-IoT a náš kůň zatím běží dobře. To, co mu stále trochu podlamuje nohy a brzdí ho, jsou dražší ceny radiočipů. Ale tím, že síť poskytují významní mobilní operátoří, dokážou nabídnout pokročilé služby a zároveň jistotu a odpovědnost, kdy jsou skutečně neustále na drátě, když je něco potřeba,“ popisuje praktické využití IoT sítí jedna z nejvýraznějších osobností českých smart technologií a majitel společností ELKO EP a iNELS.
NarrowBand je podle něj také sítí, která má největší potenciál k dalšímu rozšíření. „Už proto, že zajišťuje obousměrnou komunikaci a jako jediná používá licencované pásmo LTE. Výhodou NB-IoT je využití již vystavěné sítě, čímž zajišťuje dostatečné pokrytí vně i uvnitř budov. Tato technologie využívá ve svých zařízeních SIM karty,“ doplňuje Jiří Konečný.
Mimo jiné, právě životnost SIM karet je mezi výrobci IoT technologií velké téma. „Ověřili jsme si to v rámci spolupráce s CleverFarm, kdy jsme potřebovali zasíťovat velké zemědělské plochy a na ně pak umístit senzory, jež dokážou vyhodnocovat jednotlivé vlivy počasí na úrodu. V českých podmínkách ještě nejsou tak důležité, ale například na Ukrajině jsou v zimě opravdu mimořádné mrazy, v Saúdské Arábii zase v létě neskutečná horka. Proto je potřeba předem ověřovat, zda SIM karty přežijí i v takových podmínkách,“ uzavírá Jiří Konečný.
